Ráječko - Praděd a zpět

Snad již v březnu jsem trochu překvapivě přislíbil svou účast na této cykloturistické akci SC Ráječko. Jejím cílem bylo dojet z našeho bydliště na kole na Praděd. Zde bylo naplánováno přespání a druhý den cesta zpět.
Vzhledem k tomu, že tahle cesta čítá kolem 140 km s rozdílem přes 1200 výškových metrů mezi nejvyšším a nejnižším bodem, připadalo to nám, cyklistickým amatérům, jako dost velká výzva. Přesto se přihlásilo cca 20 nadšenců a pár ochotníků jako doprovod ve 2 vozidlech.

Dva dny před samotnou akcí, jsem na těchto stránkách požádal účastníky o vyplnění malé ankety, kolik kdo má LETOS, před odjezdem na Praděd, ujeto kilometrů na kole. Strhla se kolem toho menší DISKUZE. V anketě odpovědělo 13 diskutérů následovně:

Udržet 25 lidí různé výkonnosti šlapat pohromadě celou cestu nelze. Takže jsme si domluvili skupinky. Já jsem vyrazil s Rájčkovsko-blanenskou sekcí v 6 hodin od ČKD směrem Skalní mlýn, Ostrov a Holštejn do Vysočan. Dále Repechy a při sjezdu cyklostezkou k Prostějovu jsem se společně se 2 dalšími účastníky hry geocaching vydal sebrat další bod do celkového skóre. Ostatní mezitím projeli kolem nás, takže jsme dále pokračovali s Jurou a Romanem ve třech.
Polojasné počasí nám zatím přálo, a tak jsme si dlouhou rovinku občas krátili sbíráním dalších bodů. Ó jak jsem rád, že nebydlím v nížině! Vždyť to by mne snad ani kolo nemohlo bavit!
Nicméně čas rychle ubíhal a dobu oběda jsme zaplácli lehkým jídlem v Drahanovicích a pokračovali dále na Litovel, Uničov. První velké stoupání před Rýmařovem nás na chvíli rozdělilo podle výkonnosti, nicméně v 16.45 jsme odtud všichni 3 společně vyjížděli na závěrečné stoupání. K našemu zklamání jsme dalších nabytých 100 výškových metrů rychle ztratili. Takže v Malé Morávce stále zbývalo do cíle asi 12 km a 900 m nastoupat. Tady již temné mraky od hor nevěstily nic dobrého a času také nebylo nazbyt, takže jsme raději splnění dalšího bodu GC nechali na jindy.

Avšak v 18 hodin nás asi 1 km před sedlem Hvězda zastihuje prudký liják. Chvíli se schováváme pod stromy a oblékáme nepromokavé větrovky. Asi po 10 min. liják slábne, tak vyrážíme k vrcholu. Každý podle svých sil. Konečně před 19.30 h dojíždím na Praděd 1491 m n.n. Z domu najeto 161 km a výškový rozdíl přes 1200 m.
Půlhodinka zahřátí v restauraci a teplá polévka hned zvedají náladu. Mezitím přestává pršet, ale venku je zima, pouhých 6 °C. Tak rychle ještě vrcholové foto a sjíždíme 4 km dolů k hotelu Figura, kde nás čeká teplá sprcha a večeře. Dnešní výkon 165 km (a 11 bodů) jsou mé osobní rekordy.

Až zde se dozvídáme, že část naší výpravy zastihl liják poblíž hotelu, takže odložili zdolání vrcholu až na zítřejší ráno před snídaní. Tak brzy by se mi vstávat nechtělo.
Posezení a povídání v restauraci se protáhne lehce přes 23. hodinu. Konstatuji, že místní kopec na Praděd je zváštní pouze svou délkou. Z Morávky na Ovčárnu je 10 km, pak 1 km rovinka a zbývají ještě 2 km k vrcholu. Ale co se týče strmosti kopce, máme v našem kraji kvalitnější. Například 4km výšlap z Rájce nad Kuničky, nebo kratší, ale o to prudší zdolání cyklostezky přes Karolín, že... :-)

Záznam mé cesty na Praděd:

Velká mapa

Záznam cesty zpět.

Nemohu usnout. Spím na čtyřlůžkáči na „bidle“, kde jsem nespal snad od pionýrského tábora. Dosud nikdo asi nenašel odvahu strávit na vratké posteli pod mojí váhou v ohrožení celou noc. Martine, jsi novodobý hrdina!

Spát mohu v klidu až do snídaně v 8 hodin, ale když se Oskar vypravuje v 6 na dodatečné zdolání vrcholu Moravy, vzbudí mne to a již vůbec nezaberu.
Na snídani si většina z nás objednává míchaná vejce „s něčím“. Asi to překvapilo i kuchaře, nicméně situaci bravurně zvládnul. Když nám ale objednané menu servírovali, všichni jsme zřejmě uvažovali, kde se dá takhle narychlo sehnat pořádná lupa :-).

Po snídani je svoláno veřejné focení. I přes značnou mlhu se některým podařilo v hledáčku zachytit naráz celou skupinu a po těchto „oficialitách“ před hotelem můžeme před půl desátou vyrazit směr domov. V mlze sjíždíme z Ovčárny na Hvězdu za doprovodným vozidlem. Z Malé Morávky si ještě s Jurou a Romanem zajedeme odbočku cca 2,5 km do mírného kopce k další skrýši. Vyluštění tohohle bodu mi zabralo dost času a tak Járu Cimrmana nemůžeme přece vynechat! Jak se ukáže, byl to poslední splněný úkol geocachingu za tenhle víkend.

Ostatní, z nichž většina vyrazila o něco později než my, doháníme po vyšlapání kopce do Rýmařova. Odtud jedeme dále v podstatě v balíku. Následuje 300 výškových m sešup, pak pár desítek km rovinky a jsme v Litovli u kruháče. V místní hospůdce si dáváme vývar s kusy kuřecího masa, někteří i něco vydatnějšího. Za hodinku se pokračuje dále. Stále balík. V podstatě jedu za Romanem, který se desítku km před Prostějovem dostává do čela. Ukazujeme si, že zleva se blíží škaredé, černé mraky. Roman do toho šlape, v občasných mírných stoupáních (kopce zatím nejsou) se jej držím ze všech sil. Dešti jsme ani dnes neujeli. Kousek před Mostkovicemi nás zastihují první dešťové kapky. Ohlédneme se, co na to ostatní a – jsme témeř sami. Ještě se nás drží Jura z Brna. Krátká domluva, a za deště dojezd do Mostkovic do hospody Pod kopcem. Podle došlých SMS je většina cyklistů na podobném stanovišti ve Smržicích.

Lije fest. Téměř po hodině čekání déšť konečně slábne. Jura z Brna konstatuje, že by to měl stihnout došlapat do půl šesté až domů. Vzhledem k tomu, že je téměř půl čtvrté, tak takovému výkonu nevěří ani Roman. Nicméně jej necháváme odjet.
Samotného by mne zajímalo, zda to stihnul a jestli jel i vlakem.
Dostáváme SMS, že skupina ze Smržic pokračuje v krasojízdě. Když se u nás ani po více, než čtvrthodině nikdo neobjeví, vyjíždíme také. Domlouváme se, že po silnici na Drahany to bude kratší a snad méně mokro. Roman si šlape do kopce své tempo. Po krátké domluvě mu zavrhuji, aby ne mě počkal nahoře. Jen by zbytečně prochladl. Ať maže domů! Když vyjedu kopec, tak to domů už také zvládnu, ne?
Osamocen, v pohodě projíždím Drahany, Nivu... ve Vysočanech zjišťuji, že nejkratší cestou domů mi bude něco málo chybět do 300 km za víkend. Rychlé rozhodnutí a odbočuji na Holštejn a Suchým žlebem do Blanska. V hospodě v Holštejně v půl páté nikdo z naší skupiny není. Dávám jednu kofolu a mažu si to k ČKD. Nějak mi zde dnes foukl vítr do zad, či co, a fabriku míjím rychlostí přes 40 km/h. Zbývajících 6 km domů už jedu jen po rovině a dojíždím v půl šesté.

Na závěr si dovolím trochu statistiky. Bohužel, při cestě tam jsem si omylem po cca hodině a půl jízdy někde u Nivy vynuloval cyklopočítač. Takže mám přesně jen celkovou vzdálenost odečtením od počáteční hodnoty (zapsána). Čas jízdy a průměry mám z GPS, kam se započítalo i naše pobíhání pěšky kolem GC míst a průměr je tím zkreslen :-( Rozdíl mezi celkovou vzdáleností mezi GPS a cyklopočítačem byl nejvíce 2,1 km (tedy 1,2 %) TAM a méně než 1 km ZPĚT.

Fotografie si můžete prohlédnout v této GALERII.

Nakonec, ale v neposlední řadě děkuji všem, kteří se zasloužili o uskutečnění „akce Dědek“.
Luďkovi-V za nápad a organizaci, Pribovi za organizaci, doprovodu za čas strávený v autech.
Všem 19 lidem, kteří jeli a dojeli, za morální podporu, že to dáme.
Romanovi a Jurovi za přímou podporu během cesty.
A smekám před všemi dámami (3) a velmi zkušenými borci (50+), že to zvládli.

TĚŠÍM SE NA PŘÍŠTÍ PODOBNOU AKCI

---

Jurovy zážitky z akce čtěte na jeho WEBU (další jeho aktivty zde)

7.7. 2008 publikoval Priba své zážitky a pohledy na stránkách SC RÁJEČKO.  Navštivte je !