Jak jsem si ustlal

(aneb Cos to dělal starý ...?)

Dnes navečer, po návratu z cyklovyjížďky mi žena řekla: „ Kluk ještě není doma, je asi na zahradě u kamaráda tam a tam... nemohl bys pro něj zajet, ať už jde domů?“

Proč ne, pár set metrů. Ještě plný endorfinů z krásné vyjížďky hned otáčím kolo a vyrážím. Až potud normálka. Jenže poslední desítka metrů k zahradě vede po pěšince do kopce. Asi jsem se nesoustředil, nedůsledně podřadil nebo co, ale mírně mi „střelil řetěz“. Abych to neurval vypouštím šlapání, ale ouha. Zůstal jsem zacvaklej v pedálech a padám na blbou stranu. Rovnou ze srázu do čerstvě zelených kopřiv a svízele, držíc 6 týdnů staré kolo nad sebou, abych je nezramoval.

No nakonec to dopadlo dobře. Celá zelená bunda snad po vyprání bude k použití, 1 šrám na boku a druhý na ruce se brzy zahojí.

Tak jsem tímhle incidentem málem „popřál“ svému kolu k první tisícovce.

Fotky místa činu cvaknu zítra.

---

Tak už jsou tu i ty snímky a když jsem tam byl, musel jsem si to znovu zkusit. Dnes jsem to dal úspěšně. :-)